LOUČOVICE, PAPÍRNA, ČERŤÁKY

Obec Loučovice leží na horním toku řeky Vltavy asi 3 km za Lipenskou přehradou a 5 km západně od Vyššího Brodu.
Patří do okresu Český Krumlov a má nadmořskou výšku 672 m. Žije zde asi 1900 obyvatel. První zmínky o vesnici pocházejí z roku 1361. Tehdy byly Loučovice jednou z poddanských vesnic kláštera ve Vyšším Brodě. Ve druhé polovině 19. století zde byl vybudován významný papírenský závod. V letech 1903 - 1911 byla postavena elektrifikovaná železniční trať z Rybníka do Loučovic. Původní jméno Lúčovic dostala vesnice podle hory Luč, na jejímž úpatí leží. Na levém břehu řeky Vltavy stojí gotický kostelík svatého Prokopa, původně zřejmě dřevěná kaple, založený v první polovině 13. století (po roce 1220). Na protějším břehu stojící kostel svatého Oldřicha byl dostavěn v roce 1361 a v 16. a 17. století prošel několika stavebními úpravami.

HISTORIE PAPÍRNY LOUČOVICE

Za finanční podpory své matky Anny Porákové - Faltisové nechal Arnošt Porák z Trutnova v roce 1884 - 85 zpracovat ing. Františkem Karlem z Vyššího Brodu plány a posléze přistoupil ke stavbě nové továrny na celulózu v Loučovicích. Současně nechal vystavět i devět obytných domů, neboť zde původně žilo jen pár dřevorubců, a objednal dodávku nových strojů. Tak mohl v roce 1886 zahájit provoz v továrně, kde byly postaveny tři vařáky k výrobě suché sulfitové buničiny. V roce 1888 již nestačí výroba poptávce a jsou postaveny další dva vařáky, rozšířena kotelna a další části továrny. První stroj na papír je postaven v roce 1895 a v následujících letech další dva včetně pomocných strojů. V obci bylo postaveno dalších pět obytných domů a dvoutřídní škola. Čtvrtý stroj na papír je pořízen v roce 1900 a zároveň je v té době rozhodnuto o zřízení další továrny v nedalekém Svatém Prokopu, uvedené do provozu v květnu 1903. V ní byla zřízena elektrárna, brusírna dřeva a zařízení pro výrobu lepenky, včetně stroje na karton s kruhovým sítem, prvním toho druhu v Čechách, a samosnímacím strojem na papír. V té době byla dosti naléhavá otázka dopravy, která byla dosud zprostředkovávána koňskými potahy po nevyhovující silnici do dvacet kilometrů vzdáleného nádraží Cártle (dnes Rybník). Majitel továrny proto usiloval o zřízení železničního spojení. To se mu podařilo ve spolupráci s opatem vyšebrodského kláštera Bruno Pammerem, kdy je v roce 1909 zahájena stavba a 17. prosince 1911 slavnostně zahájen provoz na druhé nejstarší elektrizované železniční trati v Čechách. Cártle (Rybník) - Vyšší Brod - Lipenský Zdvih (Lipno nad Vltavou). Ve stejném roce (1911) byla v lednu soukromá firma přeměněna na akciovou společnost a dále bylo přistoupeno ke stavbě podnikové elektrárny na Lipně a pily. O dva roky později je vnitřní zařízení továrny modernizováno a počet papírenských strojů doplněn na šest.

Neobyčejně silná povodeň v roce 1920, která zničila mosty, jezy a tovární objekty, a silný požár, který v následujícím roce zničil strojovnu továrny, poněkud zbrzdily příznivý vývoj závodu. Dochází v té době k renovaci a modernizaci závodu, jehož vedení se po smrti zakladatele Arnošta Poráka ujímá jeho syn Eugen Porák. V letech 1929 a 1930 jsou pořízeny místo zastaralých dva nové papírenské stroje a papírna "Vltavský mlýn" obsahuje čtyři vařáky na sulfitovou celulózu, brusírnu dřeva a pět papírenských strojů. Parní pila patřící k závodu byla rovněž zvětšena a obsahovala dvě rámové pily s příslušnými dřevoobráběcími stroji. Podnikové elektrárny na Lipně, ve Svatém Prokopu a v Loučovicích dodávaly prostřednictvím deseti turbín výkon 3 650kW a tento výkon byl posilován protitlakovými parními turbinami o výkonu 2 300kW. Hospodářská krize načas pozdržela investice, a až v roce 1939 byl postaven nový moderní stroj na silnější papíry spřádací a balicí, který podstatně zvýšil produkci. Zároveň dochází k přeměně akciové společnosti na komanditní. V roce 1945 byl celý závod podle výnosu prezidenta Beneše konfiskován a byla na něj uvalena národní správa. V září 2010 jsou papírny v konkurzním řízení a více než 200 lidí bez práce.

ELEKTRICKÁ DRÁHA RYBNÍK-LIPNO

Základní technické a historické údaje:

Délka: 22,7 km 

Rozchod: 1 435 mm 

Maximální sklon: 30 promile 

Napájecí soustava: původní: 1 200 V ss

Po rekonstrukci: 1 500 V ss

Zahájení provozu: 17. 12. 1911 

Rekonstrukce: 1951 - 56 

Ke stavbě elektrické železnice vedla potřeba přepravovat dřevo, jehož byl v okolních lesích dostatek. Dřevo se odjakživa dopravovalo po řekách, ale koryto Vltavy s mohutnými balvany bylo v úseku pod Čertovou stěnou nevhodné pro plavení vorů i polenového dříví. První projekt na stavbu elektrické železnice, která měla tento nedostatek obejít, předložil už v roce 1893 inženýr František Křižík. Tehdy byl jako nereálný zamítnut.

Ke stavbě došlo až později, a tak se dráha Rybník - Lipno, uvedená do provozu 17. 12. 1911 pod názvem "Vyšebrodská elektrická místní dráha", stala poslední místní drahou postavenou na našem území. Akcionáři byli převor kláštera ve Vyšším Brodě, který hospodařil v rozsáhlých lesích v okolí a majitel papírny v Loučovicích. Stavba trvala necelý rok.

Dráha byla původně napájena z vlastní elektrárny v Horním Mlýně u Herbertova, jež byla klášterním majetkem. Zde byla instalována Francisova turbína, pohánějící dvě dynama o výkonu 100 kW při napětí 1 280 V. Při nedostatku vody ve Vltavě přišel ke slovu parní stroj pohánějící dynamo o výkonu 125 kW. Mimo to byla v elektrárně připravena vyrovnávací akumulátorová baterie o kapacitě 148 Ah. Trakční vedení na prostých závěsech bylo umístěno na dřevěných sloupech. Veškeré elektrické zařízení dráhy dodala firma Siemens-Schuckert.

VODÁCKÉ ZÁVODY ČERTOVY PROUDY

Do jižních Čech dorazil jako sport vodní slalom až po druhé světové válce. První závod byl uspořádán v Českých Budějovicích v roce 1949 na Plánského jezu v Rožnově. K provozování vodního slalomu byly však zapotřebí tratě, které by odpovídaly svou náročností alpským řekám. Jihočechům se začaly nabízet některé úseky Čertových proudů, i když žádný vodák nepochyboval o tom, že v úseku Lipno - Vyšší Brod je řeka pro sportovní lodě nesjízdná. Tento fakt byl uveden i ve vodácké kilometráži českých řek a tvrzení zdůvodněno kaňonem, který v úseku deseti kilometrů klesá o 150 metrů. Mezi staviteli Lipna, které mělo navždy pohřbít Čertovy proudy, byl vodák tělem i duší Kristián Majer. Ten objevil nejklidnější úsek Čertových proudů v Loučovicích u pily. Tehdy na podzim 1953 přišel s nápadem uspořádat zde závod ve vodním slalomu; ten pak nemohl mít jiný název než "Čertovy proudy".

Prvý ročník Čertových proudů se jel v neděli 26. září 1954, pořadatelem byl vodácký oddíl TJ Tatran Loučovice a startovalo zde 29 závodníků. Závodu se zúčastnilo celé národní mužstvo. Trať měřila 400 metrů, měla 17 branek a každý závodník ji projížděl dvakrát. Lepší čas se počítal. Jako první v celé historii závodu vjel do branek František Peterka z Plzně. Absolutním vítězem se stal další plzeňský závodník Zdeněk Valeš, a to v kategorii F1. Tato kategorie skládacích kajaků již dávno ze závodů vymizela. Úspěch prvého ročníku založil tradici; již v roce 1957 zde startovalo 130 závodníků. V tomto roce také MUDr. Zdeněk Matějovský uskutečnil prvosjezd Čertových proudů od loučovické kaskády pod kazatelnu Čertovy stěny. V následujícím roce se poprvé závodilo při mistrovství republiky na kaskádě pod papírnou.

V roce 1959 se při mistrovství republiky jel obří slalom se startem pod lipenskou přehradou a slalom na Loučovické kaskádě. Na trati pod přehradou v roce 1961 startovalo 61 lodí, dojelo jen 46. Trať se okamžitě stala nejtěžší závodní tratí u nás a zařadila se mezi nejdivočejší vody v Evropě. Kvalitní trať a dokonalá organizace přesvědčily zahraniční odborníky, že Čertovy proudy jsou připraveny stát se dějištěm světového šampionátu ve vodním slalomu, který se zde uskutečnil od 6. do 9. července 1967. Na Lipno se sjelo 227 závodníků ze 14 států a v sobotu 8. července 1967 závod sledovalo patnáct tisíc spokojených diváků. Ke spokojenosti přispěla i zlatá medaile Ludmily Polesné, která na Lipně bydlela i pracovala. Po závodě řekla: "Že mám slzy v očích? Vždyť jsem přece vyhrála!"

Od té doby se stal vodní slalom olympijským sportem a vrcholné světové závody se přesunuly na umělé kanály. Přesto však koryto Vltavy Čertových proudů pod lipenskou hrází se každoročně naplní vodou a vodáky, kteří se na závod Čertovými proudy těší, neboť je to jedna z nejhezčích a zároveň nejnáročnějších přírodních tratí pro vodní slalom na světě.